Historické souvislosti

Na této stránce bych rád popsal historická fakta a osobnosti, především z řeckých mýtů, na kterých jsou založeny některé epizody z našeho oblíbeného seriálu. Jelikož jsem historik - amatér - začátečník, tak mě na případné nesrovnalosti prosím upozorněte.

Cradle of Hope

          V této epizodě lze nalézt jednu časovou nesrovnalost. Objevuje se zde totiž Pandora (její vnučka), ale z mýtů je známo, že příběh o Pandoře se udál až po Prométheovi, resp. Prométheův čin byl důvodem pro stvoření Pandory. V seriálu je ovšem díl Prométheus zařazen až za díl Kolébka naděje.
          Zeus, rozhněván Prométheovým přestupkem, přikázal Héfaistovi, aby smíchal hlínu s vodou a z této směsi vytvořil krásnou dívku, která by lidi ovládala svou mocí, něžným hlasem a pohledem očí, podobným pohledu nesmrtelných bohyň. Diova dcera Pallas Athéna pro i měla utkat překrásný šat, Afrodita jí měla dát neodolatelný půvab, Hermés jí měl obdařit bystrým rozumem a obratností.
          Bohové ihned splnili Diův příkaz. Dívku nazvali Pandóra, což znamená obdarovaná všemi dary. Pandora měla lidem přinášet neštěstí. Když bylo vše připraveno, Zeus poslal Herma, aby Pandoru odnesl na zem k Prométheovu bratru Epimétheovi. Moudrý Prométheus mnohokrát varoval svého bratra a radil mu, aby nepřijímal dary od hromovládného Dia. Bál se, že tyto dary přinesou lidem hoře. Ale Epimétheus neuposlechl rady svého moudrého bratra. Pandora jej uchvátila svou krásou, takže si ji vzal za ženu. Záhy Epimétheus poznal, kolik zla lidem Pandora přinesla.
          V domě Epimétheově stála velká nádoba, pevně zakrytá těžkým příklopem; nikdo nevěděl co v ní je a nikdo se neodvážil ji odkrýt, protože všichni věděli, že by mohli zavinit neštěstí. Líbezná Pandora tajně sňala z nádoby příklop a po celé zemi se rozletěly strasti, které byly kdysi do ní uzavřeny. Jedině Naděje zůstala na dně nádoby. Příklop nádoby se znovu zavřel a Naděje zůstala uvězněna v Epimétheově domě. Tak si to přál hromovládný Zeus.
          Dříve žili lidé šťastně, neznali zlo, těžkou práci a ničivé nemoci. Nyní se mezi lidi rozšířily myriády běd. Zlem se zaplnila země i moře. Nezvány, dnem i nocí přicházejí k lidem zlo i nemoci a přinášejí jim strádání. Přicházejí neslyšnými kroky, mlčky, protože Zeus je zbavil daru řeči - stvořil zlo i nemoci němými.
          Jak jsem již uvedl na začátku, v epizodě je to Pandořina vnučka, která skříňku musí nosit stále s sebou, jako dědictví. Skříňka je vybavena časovým zámkem, který v daný čas musí natáhnout, jinak ze skříňky unikne i naděje. Jak se ale na konci ukáže, skříňka byla po celou dobu prázdná, protože naděje se skrývá v každém z nás.

Prometheus

          Titán Prométheus, bratranec Diův, dal člověku oheň, živel, z jehož výhod se původně těšili výhradně bohové. Také lidem poradil, aby nabízeli bohům jen tuk a kosti obětních zvířat, a ty nejlepší části si nechávali pro sebe. Aby Prométhea ztrestal, přikoval ho Zeus ke skále vysoko v horách, a denně posílal orla, aby mu pozřel játra, jež mu přes noc opět dorůstala. Jakmile byl Prométheus v okovech, lidstvo opět daru ohně pozbylo.
          Podle některých pramenů Prométhea nakonec Zeus propustil, když Prométheus přivolil k tomu, že mu prozradí jedno důležité tajemství. Ono tajemství se týkalo mořské nymfy Thetidy, jež byla natolik krásná, že mezi své ctitele a nápadníky počítala hned několik bohů, Poseidóna a samotného Dia nevyjímaje; jak ovšem předpovědělo proroctví, jež znal celé pouze Prométheus, bylo Thetidinu synu souzeno, že svého otce předčí velikostí a významem. Jakmile to Zeus zvěděl, hbitě se vzdal myšlenky na to, že zplodí s Thetidou syna on sám, a usoudil, že by se namísto toho měla provdat za smrtelníka Pélea; jejich synem bude Achilles, největší z řeckých hrdinů u Tróje.
          Jiné prameny ovšem hovoří o tom, že Prométhea vysvobodil Herkules, a zde si právě tvůrci seriálu vzali inspiraci. Pokud by jsme měli příběh porovnat s bájemi, tak je zpracován velmi přesně, jedinou odchylku lze najít pouze v přítomnosti Xeny.

Beware of Greeks Bearing Gifts

          Podle řecké legendy začala trójská válka proto, že Paris, jeden z 50 synů trojského krále Priama, uprchl s krásnou Helenou, manželkou spartského krále Meneláa. Řekové pro ni vyslali vojsko, které obléhalo město celých deset let, až nakonec použilo lsti s dřevěným koněm. Na myšlenku postavit dřevěného "trójského koně" prý připadl Odysseus. Řekové postavili koně před hradby Tróje, zapálili svůj tábor, a vypluli na západ směrem k ostrovu Tenedos.
          Když Trójané po odchodu Řeků otevřeli brány města, shromáždili se kolem koně a uvažovali, co s ním udělají. Většina lidí chtěla koně odtáhnout do města, ti opatrnější, v čele z knězem Láokoónem navrhovali koně spálit, nebo svrhnout z útesu. Ničemu řeckému totiž nevěřili. Aby své tvrzení Láokoón podpořil, vrhl proti slabinám koně oštěp a ozvalo se zařinčení zbroje. Prohlásil, že se děsí Řeků, i když přinášejí dary. Když však chtěl poté obětovat Poseidónovi býka, připluli z moře dva obrovští hadi, ovinuli se kolem Láokoóna a jeho synů a zardousili je. Trójané si událost vysvětlili jako trest za Láokoónovo rouhání, a rozhodli se, že koně odtáhnou do města.
          Mezitím přivedla z vnitrozemí skupina pastevců svázaného řeckého vězně Sinóna. Ten jim vyprávěl, že ho jeho krajané chtěli obětovat, ale podařilo se mu utéci a vzdává se na milost i nemilost Priamovi. Král nařídil, aby Sinóna pustili na svobodu. Pak se od něj také dozvěděl, že Řekové sestrojili koně na počest Pallas Athény, bohyně ochraňující Tróju.
          Tu noc, když Trójané vyspávali po oslavách, se řecké loďstvo vrátilo k pevnině. Na předem domluvený signál z lodi krále Agamemnóna pak zrádný Sinón odstranil bednění z boku koně. Válečníci v čele s Odysseem, ukrytí uvnitř, vyskákali ven, zabili stráže u městských bran a otevřeli vojsku, čekajícímu venku. Řekové začali plenit, zapalovali jeden dům za druhým a vraždili každého na potkání. Byl to konec tohoto bájného města.
          Přítomností Xeny v této legendě došlo k několika změnám. Neobjevuje se zde Odysseus, toho máme možnost poznat až ve druhé řadě seriálu. Xena, jakožto Řekyně, se staví na stranu Trójanů a bojuje proti Řekům, na prosbu své dávné přítelkyně Heleny. V epizodě je to Xena, která vysloví větu "střezte se Řeků, když přinášejí dary". No a v závěru epizody, kdy Řekové vyplení město za pomoci lsti s dřevěným koněm obrací Xena jejich past proti nim. Řekové, kteří si chtějí vzít koně na památku vítězství netuší, že se v něm ukryla Xena s několika vojáky. Když koně odtáhnou do svého ležení, všichni samozřejmě nečekaně z koně vylezou a vrhnou se na zaskočené Řeky.

Athens City Academy of the Performing Bards


V této epizodě se objevuje Homér a Euripidés.

          Homér, starořecký básník, sepsal především hrdinský epos Ílias, který vzbudil pozornost v řeckém světě. Další z eposů, Odyssea, je také připisován Homérovi. Odyssea se však svým významem Íliadě nevyrovná. Obě díla Homéra proslavila. Jeho jméno je spojováno s počátkem řecké, a tím i evropské literatury.
          O Homérově životě mnoho nevíme. Pocházel pravděpodobně z krajiny okolo Smyrny (Izmir) na maloasijském pobřeží Středozemního moře. Homér žil v devátém nebo osmém století př.Kr. a byl snad slepý. Jméno eposu Ílias pochází od názvu řeckého města Ílios (Homér tak nazýval maloasijskou Troju). Báseň obsahuje 24 knihy, celkem 16 000 veršů v hexametru. Epos je věnován desetileté trójské válce, vlastní děj je ovšem omezen na padesát dnů (básnická zkratka).
          Základním námětem je hněv řeckého hrdiny Achilla, který se kvůli hádce s Agamemnónem bojů o Tróju nejprve neúčastní. Teprve když Řekové podlehnou, odhodlá se k zásahu. Ve velkém boji poráží Hektora, syna trójského krále Priama. Odyssea opěvuje deset let trvající bloudění hrdiny Odyssea a jeho návrat k manželce Pénelopé na ostrov Ithaka.
          Obě skladby jsou mistrným ztvárněním prastarých lidových legend.
          Euripidés, narozen 485, nebo 484, 480 př.Kr. na Salamíně, dramatický básník tragédií. Umírá kolem roku 407 př. Kr., pravděpodobně na makedonském královském dvoře v Pelle. Euripidés vycházel ve svých tragédiích z idejí tehdejší sofistiky. Z jeho díla se dochovalo sedmnáct dramat: Alkéstis, Médeia, Hérakleovci, Andromaché, Hippolytos, Hekabé, Prosebnice, Élektrá, Helena, Ifigenie v Aulidě, Ión, Foiníčanky, Orestés, Ifigénie Taurská, Bakchantky a.j.
          Zde stojí za zmínku to, jak tvůrci Xeny osvětlili fakt, že Homér je považován za slepého. Při přednesu svých básní totiž zavíral oči, a tak se mu začalo říkat "slepý pěvec".

The Royal Couple of Thieves

          Xena je skupinou potulných lidí požádána, aby jim nalezla skříňku, která jim byla ukradena a je nabízena k prodeji jako nejmocnější zbraň. V závěru epizody se ukáže, že ona skříňka je posvátná izraelská archa úmluvy (respektive variace na toto téma), kterážto byla nejposvátnější a nejmocnější předmět starého Izraele, před postavením Šalomounova chrámu.
          Archu úmluvy neboli schránu smlouvy dal zhotovit Mojžíš, na příkaz boha. Byla to obdélníková truhla z akáciového dřeva, obložená zlatem a velká asi 75x75x100cm. Na obou koncích víka byli dva cherubové, jejichž křídla se konci dotýkala a vytvářela podobu Božího trůnu, jehož byla truhla přednožkou. Uvnitř Izraelci přechovávali nejvzácnější památky - dvě kamenné desky, do nichž bylo vepsáno Desatero přikázání, manu ve zlaté nádobce, Áronovu hůl a knihu zákona.
          Truhla byla symbolem Boží přítomnosti a působila i jako talisman v bitvách, jak tomu bylo například při dobytí Jericha. Vzhledem ke své nesmírné moci musela být před pozdvižením zahalena. Přiblížit se k ní směl jedině velekněz, a to jednou ročně v hebrejský Den smíření. Schrána byla tak posvátná, že pouhý dotek znamenal okamžitou smrt.
          Archa byla později uložena Jeruzalémě, v nejvnitřnější části Šalomounova chrámu. Při napadení Jeruzaléma Babyloňany roku 587 př.Kr. zmizela. Někteří Židé věří, že schrána byla ukryta, aby mohla být navrácena při příchodu dlouho očekávaného krále Mesiáše.

The Prodigal

 Zde bude něco o Meleagrovi. Zatím jsem nesehnal vhodný materiál.

Is There a Doctor in the House?

          V tomto díle se objevuje Hippokratés, nejslavnější lékař antického starověku a zakladatel empirické medicíny. Hippokratés prosazoval konkrétní pozorování projevů zdraví a nemoci a popis jednotlivých příznaků (anamnéza). Odmítal spekulativní úvahy o příčinách onemocnění. Činnost lékaře se měla soustředit na therapii (léčbu) podle správného odhadu průběhu nemoci. Důležitým úkolem medicíny se stalo i předcházení příčinám onemocnění (profylaxe). Hippokratikové kladou velký důraz na léčbu přírodními léky. Sám Hippokratés vyžadoval od lékařů morální odpovědnost, kterou vyjádřil v tzv. hippokratovské přísaze: je nutno vždy dbát zdraví a blaha nemocného.
          K tomu lze dodat jen to, že na všechny jeho myšlenky ho přivedla právě Xena svým lékařským uměním a schopnostmi, které prokázala v této epizodě.

The Giant Killer

 Zde bude něco o Davidu a Goliášovi. Zatím jsem nesehnal vhodný materiál.

Girls Just Wanna Have Fun


V této epizodě se vyskytuje Orfeus, Bakchus (Dionýsos) a bakchantky (mainady).

          Podle pověsti byl Orfeus thráckým pěvcem, který svým zpěvem a hrou na lyru dokázal okouzlit dokonce i přírodu: divoká zvířata zkrotla, stromy se ukláněly a skály jej následovaly. Zúčastnil se také výpravy Argonautů, která vedla k získání zlatého rouna. Na dobrodružné pouti dokázal často urovnat nepokoje mezi mužstvem. když jeho manželka Eurydike zemřela na hadí uštknutí, sestoupil za ní do říše mrtvých. Tam zpíval a hrál tak dojemně, že mu vládce podsvětí Hádes dovolil, aby si Eurydiku z říše smrti odvedl - pod podmínkou, že se po ní neohlédne, dokud se nevrátí do vlasti. Orfeus však varování neuposlechl, a Eurydiku tak navždy ztratil.
          Krátce po návratu do Thrákie zastihla Orfea smrt: byl na kusy roztrhán stoupenkyněmi boha Dionýsa bakchantkami. Jejich jednání je vysvětlováno různě: k činu prý bakchantky (neboli mainady) podnítil Dionýsos, protože Orfeus se k němu nechoval dost uctivě. Jiná verze praví, že každá z bakchantek chtěla mít Orfea jen pro sebe a při následujícím sporu jej pak roztrhaly na kusy. Orfeovu hlavu vrhly do řeky Hebros, odkud se přes moře dostala až na ostrov Lesbos, jehož obyvatelé ji slavnostně pohřbili. Říká se, že Orfeus daroval ostrovanům z vděčnosti velký hudební talent.
          Bakchus neboli Dionýsos (Bakchus je římský, Dionýsos řecký - je to tentýž bůh), jehož otcem byl Zeus, matkou krásná Semelé (vnučka Area a Afrodity), byl pro Řeky bohem vína a nevázanosti a představoval intuitivní, spontánní stránku bytí. Ti, kdo ho uctívali, se oddávali divokým výstřelkům, při nichž odhazovaly zábrany i svou obvyklou totožnost. Tančily s téměř nadlidským nasazením a pocitem posedlosti, jako vyznavači či dokonce dočasná vtělení boha v sobě objevovali novou osobnost. Nakonec se naprostým vyčerpáním zhroutili a usnuli tam, kde jim nohy vypověděly poslušnost.
          Stěžejním rysem uctívání Dionýsa v klasických dobách bylo seskupování ženských tlup známých jako mainady nebo bakchantky; ty pak putovaly vždy několik dní v extatickém transu či ve stavu třeštění po horských svazích, pily víno, kojily mladá zvířata nebo je rvaly na kusy a pojídaly zaklínaly hady a vůbec se chovaly divoce. Pro tento orgiastický prvek a pro to, že Dionýsa vyznávaly především ženy, hleděly mužské autority na jeho kult s podezřením; muži viděly ženy raději doma a pod svým vlivem. Krajní případ dionýsovských orgií a mužské nedůvěry líčí Euripidova tragédie Bakchai ("Bakchantky"). Tanečnice v Euripidově hře Bakchantky samy sebe popisují jako "rychlé psy zuřící šílenstvím". Dějepisec Pausanias, který tanečnice viděl a hovořil s nimi, je nazývá "těmi, jež na počest boha Dionýsa propadly šílenství".
          Podle těchto legend vytvořili tvůrci Xeny skvělý hororový díl, ve kterém ani nenajdeme tolik odchylek od mýtů. Snad jen to, že Bakchus je prezentován jako příšerka - na dobových zobrazeních vypadá zcela lidsky, mívá ve vlasech věnec z vinných listů či listů břečťanu, anebo drží v ruce snítku révy. Také bakchantky nebyly upírky a bylo je možné zabít i jinak, než kostí driády. No a v epizodě je Orfeus Bakchem zaklet do hlavy bez těla a po Bakchově zabití je osvobozen a živ. Takže ho bakchantky neroztrhají, jak to známe z bájí.

Ulysses

          Odysseus, bájný mořeplavec a král ostrova Ithaka. Jeden z největších hrdinů u Tróje, kde strávil deset let a dalších deset let pak cestoval po oceánech, kde přišel o všechny své druhy, často sám vyvázl jen o vlásek, a teprve po dvaceti letech znovu přistál u své ostrovní domoviny. V díle máme možnost vidět ztvárnění dvou částí jeho legendy. Jedná se o proplutí kolem Sirén a vlastní návrat na Ithaku + napnutí luku.
          Dle legendy byly Sirény děsiví tvorové s hlavou a hlasem ženy, ale s ptačím tělem, smyslem jejich bytí bylo lákat sladkým zpěvem námořníky na skaliska ostrova. Když se loď k ostrovu přiblížila, nastalo bezvětří, moře se ztišilo a posádka usedla k veslům. Odysseus ucpal svým mužům uši voskem a sám se dal připoutat ke stěžni, aby loď proplula nebezpečím bez úhony, a on mohl přesto naslouchat té písni. Odysseus křičel na své muže, aby ho odvázali, oni však pevně veslovali dál, až nakonec nebezpečí pominulo.
          V seriálu probíhala celá akce tak, že Xena, na níž jakožto ženu zpěv Sirén neměl účinek, přehlušila jejich zpěv svým vlastním zpěvem. Sirény jsou zde prezentovány jako ženy (s normálním tělem).
          Návrat na Ithaku je v epizodě poměrně zkrácen (oproti bájím). Odysseus, převlečený za žebráka se zúčastní soutěže v napínání luku, kterou vyhlásí jeho žena, Pénelopé. Kdo dokáže luk napnout, za toho se provdá. Odysseův velký luk byl tak silný, že jej dokázal napnout pouze on. V mýtech měla soutěž ještě druhou část, a to po napnutí luku s ním prostřelit dvanáct seker. O napnutí se pokoušeli jeden po druhém všichni nápadníci, ale nikomu z nich se to nepodařilo. Nakonec se zeptal Odysseus, zda by směl luk vyzkoušet i on. Nápadníci byli proti, ale Pénelopé trvala na tom, že mu příležitost má být dopřána. Odysseus starou známou zbraň sem a tam převracel, aby se přesvědčil, zda je po tak dlouhém odpočinku celá a nepoškozená; pak "jako když pěvec lehounce napne na loutně strunu na nový kolík, napjal veliký luk. Pak pravicí zkusil zvuk tětivy. Zazněla tětiva jasně tichounkým hlasem jak vlaštovka zjara". Klidně a beze zmatku nasadil na tětivu šíp a prostřelil jím všechny sekery.
          Jelikož v naší epizodě byl v úvodu Odysseus zraněn do ramene, měl poté s napnutím luku problémy. Proto se k němu pod stolem nenápadně připlíží Xena a s napnutím luku mu pomůže (ohne dolní část). Celé akce si nikdo nevšimne, včetně samotného Odyssea. Druhá část soutěže o prostřelení seker v díle není, ale Odysseus s lukem prostřelí najednou tři muže. A ještě jeden rozdíl oproti bájím: Odysseus a Xena se do sebe zamilují (Xena mu ale nakonec dá košem :-))

Gabrielle's Hope

          V této epizodě se Xena s Gabrielou pohybují v Británii, kde se dostávají na hrad, jehož obyvatelé, rytíři, mají v jedné z místností kulatý stůl a v jiné velký meč, zabodnutý v kusu skály. Tyto dva předměty známe všichni z legend o králi Artušovi. Pokud Artuš existoval, tak se předpokládá, že vládl na přelomu 5. a 6. století. Jelikož většina dílů Xeny je zasazena spíš do dob starého Řecka a Říma, o Artušovi zde nemůže být ani řeč. Ale ten meč, Excalibur, existoval již před Artušem, tak proč by nemohl existovat jaksi od nepaměti? (tedy i v době Xeny :-)) Podle legendy zabodl meč do kamene poslední král. Ten, komu se jej podaří vytáhnout, stane se "králem vší Británie po právu i rodem".
          Tak je legenda prezentována i v Xeně, ale je do děje vložena spíš jakoby mimochodem. Však také akce Xeny, je do dílu zasazena jen jakoby pro vtip a zpestření děje: Xena, která se bezcílně prochází po komnatě, vytáhne meč z kamene, nezaujatě prohlásí že je pěkný a vrátí ho zpět. Následující pohled na zmateného Eochaida a Goewina určitě stál za to, aby se v seriálu objevila i tato legenda.

One Against an Army

          Oč půjde v této epizodě, začínáme tušit hned na začátku. Ke Xeně přiběhne muž, který se jmenuje Feidippidés, a sděluje jí, že poblíž Marathónu se vylodila ohromná Perská armáda a uštědřila tam Řekům v bitvě porážku. Peršané nyní postupují směrem na Atény, proto Xena Feidippida posílá, aby do Atén rychle doběhl ohlásit zprávu o hrozícím nebecpečí. Zvláště ho pak upozorňuje, že v panujícím horku ho může běh i zabít. V závěru epizody se Xena v impozantním souboji utká s Perskou přesilou, kterou poráží se slovy "...takových jako já jsou tu tisíce...".
          A jak to bylo doopravdy? V bitvě u Marathónu, v září 490 př.Kr. vítězí athénské pozemní vojsko nad oddíly perského krále Dáreia I. Velikého. Útok Peršanů proti Řecku, když se po nezdařeném povstání vzdala řecká města v Malé Asii r.499 př.Kr., byl tak zmařen. Athény se tím stávají vedoucí silou v pevninském Řecku. Při vítězství Řeků měla rozhodující význam nová taktika boje, kterou zavedl vojevůdce Miltiádés.
          Miltiádés rozkázal těžkooděncům zaútočit na perské postavení ze vzdálenosti asi jednoho kilometru, aby se vyhnul účinné střelbě lučištníků. Když Peršané vystříleli šípy, rozrazil jejich obranný val. Po vítězné bitvě běžel kurýr Feidippidés bez přestávky do 42 km vzdálených Atén, kde s duší na jazyku přerývavě vychrlil zprávu: "Radujte se, zvítězili jsme", a padl mrtev k zemi, pravděpodobně stižen mrtvicí. Podle jeho hrdinského činu byl pojmenován vytrvalostní běh "maratón", který je neodmyslitelnou součástí novodobých olympijských her.
          Marathónská bitva se stala symbolem athénské národní hrdosti. Její účastníci byli vzorem statečnosti.

Forgiven

          V této epizodě Tara v rámci hádanek předvádí zrození Athény. Athéna, bohyně moudrosti a války, byla dcerou Dia a Métidy, personifikace moudrosti; její zrození bylo neobvyklé, neboť, když byla Métis těhotná, dověděl se Zeus, že pokud porodí dceru, porodí posléze i syna, jenž pak bude vládnout vesmíru. A tak Zeus Métidu pozřel a po náležité době mu Athéna, už dospělá a v plné zbroji, vyskočila z lebky, kterou mu pomohl otevřít Héfaistos.
          Schválně si zkuste tuto pasáž z Forgiven pustit, myslím, že Tara tu situaci vystihla docela přesvědčivě.

When in Rome...

          Gaius Iulius Caesar, římský vojevůdce a státník; Marcus Licinius Crassus, nazývaný Dives - Boháč, římský vojevůdce, politik a nejbohatší muž Říma a Gnaeus Pompeius Magnus, římský vojevůdce, státník a politik. Koncem roku  60 př. Kr. tito tři muži uzavřeli dohodu, že ve vnitřní římské politice nesmí dojít k ničemu, z čímž by jeden z nich nesouhlasil. Tento tajný spolek, namířený proti senátu vstoupil do dějin jako triumvirát.
          V epizodě se dále objevuje postava galského vůdce Vercinixe, kterého Caesar nechá zajmout, aby ho mohl posléze nechat popravit jako vzbouřence proti Římu. Ovšem tyto plány mu překazí Xena, která Vercinixe tajně vymění za jí zajatého Crassa, který je následně Caesarem obětován pro uspokojení davu.
          Vercinix (a celá epizoda) má pravděpodobně svou skutečnou předlohu ve Vercingetorixovi, předákovi galských Avernů, který byl roku 46 př.Kr. popraven v Římě. Byl vůdcem velkého galského povstání proti Caesarovi v r. 52 př.Kr.
          Vojevůdce Crassus přišel o život v bitvě u Carrhae, na východě Sýrie, v boji proti Parthům, z čehož vyplývá, že i v jeho případě byla historie trochu upravena (nebyl popraven Caesarem).